Veronika Klimešová: „Zlatá rybka, která plní přání!“

11692752_10203281670041596_8390211949387753702_n

Hned po založení projektu SuperWomen nám vstoupila do cesty usměvavá mladá žena. Projekt se jí natolik líbil, že nám dala možnost ho během 60 sekund představit světu na podnikatelském klubu Business for Breakfast. Tato žena je ve svých 26 letech manažerkou dvou nejúspěšnějších brněnských podnikatelských klubů a zároveň ředitelkou celého brněnského BforB. Pokud chcete rozvinout své podnikání, potkejte se s Veronikou Klimešovou.

Veronika chtěla odmalička pomáhat lidem. Snem její babičky bylo, aby se stala právničkou. „Když jsem ale zjistila, jakou administrativu právnický život obnáší, pochopila jsem, že ze mě druhá Ally McBealová nebude.“ Po hodině kariérního poradenství na střední škole jí jednoznačně vyšlo, že se má stát psycholožkou. „Jelikož jsem v rámci psychotestů měla všechny dovednosti na velmi vysoké úrovni, paní psycholožka usoudila, že mám jít studovat to, co vystudovala ona. Dodnes si nejsem jistá, jestli to byla objektivní rada, nebo si jen chtěla zvednout sebevědomí. Studium psychologie bylo celkově hlavně o teorii, a proto se rozhodla studovat souběžně i ekonomii. Vůbec ji to však nebavilo. „Aspoň můžu s jistotou říct, že mám rozhodně radši lidi, než čísla.“ Čekaly ji ale i povinné psychologické praxe. Ty nejtěžší byly na psychiatrické klinice a v manželské a rodinné poradně. „Sice šlo pouze o praxi, ale já se prostě nedokázala odosobnit. Celý den poslouchat problémy druhých a pak za prací jen zavřít dveře a užívat si osobního života, to jsem nedokázala. Pořád jsem musela myslet na to, jak můžu těm lidem aktivně pomoct. Ale nemohla jsem, museli oni sami. Nemůžete se za ně rozvést nebo začít brát léky. Tohle by mě brzo zabilo.“

 

„Chci pomáhat dětem, aby měly kvalitní vzdělávání vedoucí nejen k tomu stát se zaměstnancem, ale i úspěšným podnikatelem.“
„Chci pomáhat dětem, aby měly kvalitní vzdělávání vedoucí nejen k tomu stát se zaměstnancem, ale i úspěšným podnikatelem.“

 

Nejlepší praxí pro ni byla ta v rámci školní psychologie na základní škole. „Práce s dětmi je úžasná. Zjistíte, že každé má už samo o sobě tak obrovský potenciál, že jim stačí v podstatě jen dávat najevo, že v ně věříte, a dokážou neskutečné věci. A tak je to, myslím, i s každým dospělým člověkem.“ Naučila se, že je důležité nastavovat lidem zrcadlo, tedy dávat jim konstruktivní zpětnou vazbu na jejich chování, aby se mohli rozvíjet. Spousta problémů je podle ní způsobena tím, že si lidé jednoduše neuvědomují, že dělají něco špatného, co druhému ubližuje, přijde jim to jen jako hra.

Cesty osudu a hlavně praxe z pracovní psychologie ji však nakonec zavedly do úplně jiného oboru. Práce v Partners jí umožnila získat reálnou zkušenost v Human Resources. „HR není pouze o pohovorech, ale i o psychodiagnostice a hlavně o individuální práci s každým člověkem. Od výběrového řízení po školení lidí, talent management, rozvíjení jejich silných stránek a naopak řešení jejich rezerv. Prostě aktivně pomáháte lidem, co jsou v pohodě, aby byli ještě více v pohodě.“ Do toho začala i řešit finance v rámci business developmentu. „Ty roky v Partners pro mě byla obrovská škola. Když si projdete financemi, přijde Vám pak každé jiné podnikání jako neskutečně jednoduché.“

 

„Líbilo se mi pomáhat podnikatelům v oblasti financí. Když mají lidé vyřešené peníze, jsou prostě spokojenější.“😊
„Líbilo se mi pomáhat podnikatelům v oblasti financí. Když mají lidé vyřešené peníze, jsou prostě spokojenější.“😊

 

Zkušenost s podnikatelským klubem BforB na sebe pak nenechala dlouho čekat. Před první návštěvou se bála předsudků ohledně svého tehdejšího oboru, kterým byly finance, a taky toho, že ji podnikatelé nebudou brát vážně kvůli jejímu nízkému věku. Klub, který tenkrát navštívila, se zrovna otevíral a člověk, který ji pozval, tam ani nedorazil, takže vlastně netušila, co se bude dít. Své první představení v 60-ti sekundách si vůbec nepamatuje, jak byla nervózní. Zpětné ohlasy ale byly úžasné a skoro každý projevil zájem o schůzku s ní. „Byl to tak silný emoční zážitek. Ti lidé mě neznali, byli všichni mnohem starší a zkušenější než já, navíc jsem prezentovala finance, a oni se se mnou i tak chtěli setkat. Moje kouzlo osobnosti asi zapůsobilo.“😊 Na mítinku mimo jiné zaznělo i to, že se hledá pro tento nově vznikající klub manažer. Veronika na to reagovala, jelikož ji napadlo, že by o tuto příležitost mohl mít zájem někdo z jejího okolí. Na následné schůzce ale Michal Hrubý, majitel franšízy BforB Brno a její tehdejší ředitel, neváhal a nabídl možnost vést klub přímo jí. „Byla to výzva a já jsem ji přijala. Pokud se člověk neposouvá ze své komfortní zóny, nikam nevyroste. Já z té své vystoupila a ve svých 24 letech jsem začala vést podnikatelský klub na Špilberku. Aniž bych věděla, co je to networking a co BforB obnáší.“ Zpětně to hodnotí velmi pozitivně. Vytvořil se tak klub přesně podle představ jeho členů a do roka se tento klub stal nejúspěšnějším v Brně a na celé Moravě.

BforB jí, jak sama říká, změnilo život. Lidé v něm jsou pro ni nekonečným zdrojem nejen nových kontaktů, ale hlavně energie a inspirace. „Stanete se součástí prostředí, kde Vám lidé nehází klacky pod nohy, ale chtějí vás posouvat dál. Dávají Vám reálnou zpětnou vazbu, jak na ně Vaše podnikání působí a jak ho podle nich zlepšit, a jsou ochotni poradit Vám s čímkoliv, co aktuálně řešíte. A často se z nich kromě obchodních partnerů stanou i Vaši nejbližší přátelé.“ Odchod z financí byl přirozeným vývojem. „Chtěla jsem ještě více pomáhat lidem. Podnikatelé samozřejmě řeší finance, ale zároveň to, aby měli kolem sebe ty správné lidi a také všechny možné dostupné znalosti a informace.“ Do toho přišel další BforB klub, který nejprve pomáhala rozjet, ale po krátkém čase se jeho manažerka odstěhovala v podstatě ze dne na den mimo Brno a ji tak čekala druhá výzva. „Nyní je tento klub druhý nejlepší po Špilberku.“😊 Dodává ale, že BforB není o tom, že k Vám všechno přijde samo. „Jestli toužíte pomoct jen sobě, nebudou se o Vás ostatní dlouho zajímat. Pokud jste ale připraveni věnovat druhým svůj čas, znalosti a kontakty k tomu, aby mohli růst, pak oni udělají na oplátku to stejné pro Vás. A díky tomu získáte v podstatě všechno, co chcete.“

 

Foto Kamil Jursa. „Můžu upřímně říct, že už si bez BforB neumím představit život. Když máte kolem sebe lidi, kteří Vám pomáhají, protože Váš úspěch berou jako svůj vlastní, žijete doslova splněný sen každého podnikatele.“
Foto Kamil Jursa. „Můžu upřímně říct, že už si bez BforB neumím představit život. Když máte kolem sebe lidi, kteří Vám pomáhají, protože Váš úspěch berou jako svůj vlastní, žijete doslova splněný sen každého podnikatele.“

 

Na BforB se mimo jiné potkala i s Veronikou Hvízdalovou a myšlenka Superwomen ji neskutečně zaujala. „Ženy jsou v mnoha věcech specifické. Mají svá unikátní témata. Každá je jedinečná. Muži jsou samozřejmě také, ale některé věci jako ženy prostě neřeší. My se s někým často srovnáváme. Hlavně v tom, jak vypadáme a působíme na okolí. Trápí nás, když si myslíme, že nejsme dokonalé.“ Ženám podle Veroniky někdy vyhovuje být čistě v dámském kolektivu. Není to proto, že by neměly rády muže. To spíš muži někdy nemají rádi, když si mají povídat o líčení, módě, dětech, nebo když žena pláče. A ženy tohle nebo něco podobného čas od času potřebují. Jako když muži chodí s kamarády na pivo. A nebo taky ne. Každý je jiný a preferuje jiné lidi, jiné kolektivy. Podle vkusu i nálady. „Důležité je jen to, aby člověk věděl, co aktuálně chce, a šel si za tím bez ohledu na předsudky. Každý z nás je jediněčný a může si vytvořit život podle sebe. A to je na něm krásné.“
Veronika se věnuje i charitě. „Co ještě dělat, když už máte šťastný život? Pomoct ho mít šťastný i jiným.“ Organizuje proto mimo jiné inspirativní networkingovou konferenci Be Unique! a stojí společně s Veronikou Hvízdalovou za projektem Mladá energie Brna. „Vždy podporuji konkrétní neziskovou organizaci, která souzní s tématem akce. Smyslem není jen vybrat nějakou sumu peněz, která je stejně většinou jen příslovečnou kapkou v moři, ale hlavně to, že se o dané problematice lidé dozví. Podnikatelé si pak sami na neziskovou organizaci utvoří názor a zvolí způsob, jestli a jak jim dál pomoci. Navazují se díky tomu velice zajímavé dlouhodobé spolupráce.“

 

„Na konci roku 2016 jsem byla zvolena ředitelkou BforB Brno. Mám tým šesti manažerů, kteří se starají o více jak stovku majitelů firem. Během února a března 2017 jsme otevřeli další dva podnikatelské kluby a ještě jeden nás čeká.“
Foto Salik Sláma. „Na konci roku 2016 jsem byla zvolena ředitelkou BforB Brno. Mám tým šesti manažerů, kteří se starají o více jak stovku majitelů firem. Během února a března 2017 jsme otevřeli další dva podnikatelské kluby a ještě jeden nás čeká.“

 

O Veronice se říká, že má talent na komunikaci a propojování lidí. Je známá i jako Zlatá rybka, jelikož plní podnikatelům přání – cokoliv potřebují, Veronika to má nebo jim dá kontakt přesně na toho člověka, který jim pomůže. Mnozí ji berou i jako svoji „networkingovou guru“. Ona sama se však považuje za introverta. „Hodně o věcech přemýšlím a dlouho mi trvá, než si s k sobě vůbec někoho pustím a vybuduji si k němu vztah. Od malička mi dělá problém začít jen tak mluvit s cizím člověkem. Na škole jsem ani nebyla nijak zvlášť oblíbená. Celou základku jsem se prakticky nedokázala bavit s klukama. Pokud sledujete Teorii velkého třesku, tak jsem byla vlastně takový Rajesh v holčičí podobě.“ Na vysoké se ale vše prolomilo. Přišly skupinové projekty a jejich prezentace. Problém postavit se a začít mluvit byl pryč. „Vysoká škola je prostě jiný svět a veliká změna. Nedokážu říct, jak se to stalo, ale najednou si se mnou lidé začali chtít povídat a trávit se mnou čas. A mně došlo, že se mi to líbí. Do té doby jsem se ani tolik nestarala o vzhled, ale teď by se dalo říct, že jsem dokonce fiflenka. Navíc jsem konečně pochopila, že je pro mě dobré občas opustit svou komfortní zónu a Partners a BforB mě pak ke komunikaci dotlačilo.“

Co byla její největší profesní výzva? Volat na studené kontakty ve financích, coby introvert. Nemá prý obecně ráda telefonování, a to ani v případě zařizování rezervace v restauraci. Navíc komu by se líbilo dělat něco, kde je velká šance, že Vás odmítnou? „Můžete to odkládat nebo to neudělat vůbec. Ale v tom případě máte jistotu, že nezískáte úspěšný výsledek. Když telefon zvednete, máte na úspěch alespoň šanci. A já šanci chci.“ Tím se řídí i ve svém životě.

 

„V tomto roce plánuji rozvinout BforB v Brně. Chceme mít celkem 10 klubů a vytvořit komunitu kolem 200 podnikatelů. V BforB pak totiž najdete cokoliv. Každý je odborník na něco jiného a má kolem sebe jiné lidi. Kolegyně například sháněla kontakt na Jágra a stačilo pár telefonátů a byl na světě. Členové dostanou také přístup ke vzdělání z oblasti networkingu, ať si umí jasně říct o to, co potřebují, a seznámit se kdekoliv s kýmkoliv. Budeme pořádat i více společenských akcí a přinášet našim členům další benefity. A taky podporovat nápady našich členů na to, jak BforB posunout dál.“
„V tomto roce plánuji rozvinout BforB v Brně. Chceme mít celkem 10 klubů a vytvořit komunitu kolem 200 podnikatelů. V BforB pak totiž najdete cokoliv. Každý je odborník na něco jiného a má kolem sebe jiné lidi. Kolegyně například sháněla kontakt na Jágra a stačilo pár telefonátů a byl na světě. Členové dostanou také přístup ke vzdělání z oblasti networkingu, ať si umí jasně říct o to, co potřebují, a seznámit se kdekoliv s kýmkoliv. Budeme pořádat i více společenských akcí a přinášet našim členům další benefity. A taky podporovat nápady našich členů na to, jak BforB posunout dál.“

 

Život podle Veroniky ale není jen o navazování vztahů. „S někým se seznámit a navázat vztah dokážete vlastně poměrně snadno. Skutečnou otázkou je, jak vztah ukončit, když se stal nefunkčním, aby se dal ještě někdy obnovit. Občas je těžké hned rozlišit, kdo to s Vámi myslí upřímně a kdo Vás chce jen vysávat. A na to nechat se vysávat je život rozhodně příliš krátký. Ale nikdy nevíte, kdy se situace změní, a z dříve nefunkčního vztahu se najednou bude dát vytvořit vztah funkční. Proto je dobré chovat se slušně i k lidem, kteří Vám zrovna pijí krev.“

Životním mottem jsou slova jejího dobrého kamaráda: „Kde je vůle, tam je cesta.“ „Když někdo opravdu chce, vždycky najde způsob, jak dosáhnout požadovaného cíle. Jestli Vám někdo tvrdí, že něco nejde, aniž by se aspoň snažil vymyslet nějaké alternativy, tak buď nechce nebo ho nezajímáte.“